Text 5
Podněty vizuální kultury a vizuální komunikace pro mediální výchovu
Mediální výchova se opírá především o mediální studia jako o svou zdrojovou disciplínu, ale protože obor mediální studia je sám ze své povahy multidisciplinární a čerpá z celé řady humanitních a sociálně vědních zdrojových disciplín, obrací se i mediální výchova pro podněty k těmto oborům. Jedním z nich jsou i studia vizuální kultury.
Vizuální kultura se stává stále významnější složkou sociální komunikace (nejzřetelněji se její komunikační účinky projevují v médiích a reklamě, ale proniká neméně intenzivně do obchodu, logistiky, zdravotnictví, zpravodajství, navigace, vzdělávání a do mnoha dalších oblastí). S tím, jak se stále více prosazuje v současném chápání poznání a komunikace sémiotický přístup, prověřuje se také u vizuálního vyjadřování a vizuální komunikace, zda mohou být „jazykem“ s pochopitelnými pravidly a zákonitostmi, a vyvstávají otázky, nakolik se lze „jazyk“ vizuální kultury naučit a nakolik je jeho ovládání stejně nezbytné jako zvládání slovního vyjadřování a zvládání „čtenářské gramotnosti“. („Čtenářskou gramotností“ se v této souvislosti nerozumí pouhé ovládání čtení a psaní, ale aktivní ovládání znakového vyjadřování a interpretace znaků, které umožňují plnohodnotné, nediskriminované zapojení do společnosti.) Vzhledem k tomuto požadavku se ukazují vizuální jazyk a vizuální kultura specifickými v několika ohledech. Především se jedná o masivní využívání vizuálních prostředků v komunikaci, které dokonce začíná zužovat nezbytnost „čtenářské gramotnosti“ a začíná nad ní postupně získávat převahu. Podstatná je i mimořádná účinnost působení vizuálních znakových prostředků: v mnoha případech se hovoří o manipulaci s diváky, zejména v médiích a reklamě.
S tím souvisí mimoděčnost jejich užití a uplatnění, kdy na rozdíl od slovního vyjadřování se dovednosti k jejich užívání zdánlivě vůbec neučíme, a přesto je dokážeme přijímat s jejich velkou naléhavostí. Na rozdíl od obecně vyžadované dovednosti písemného vyjadřování je tvorba vizuálních prostředků ve velké míře, zejména pro běžnou komunikaci, v rukou specialistů. Problémem je také definování elementárních částí vizuálních znakových prostředků tak, aby dohromady postihly skladbu obrazu beze zbytku (tedy ne jenom vybraná místa děl, která umíme pojmenovat, ale jako beze zbytku vzájemně provázaný celek).
icons on the left to see existing comments.
0 General Document comments
0 Sentence and Paragraph comments
0 Image and Video comments
New Conversation
New Conversation
General Document Comments 0
New Conversation